Už vím, jak to vypadá venku

08.06.2009 08:22

Ahoj návštěvníku či návštěvnice mého webu. Tak to jsme my, Vyskočilovi – maminka, tatínek a teď už i já, Adélka. Narodila jsem se v pondělí 8.6.2009 v 8:22. Ale řeknu ti, nebyl to žádný med. Jak jsem přišla na svět?

Vezmu to úplně od začátku. Někdy kolem 24.9.2008 mi maminka s tatínkem pořídili malou garsonku. To se zrovna vrátili ze svatební cesty a tak byli oba v kondici (obzvlášť maminka chytila druhý dech), proto pro ně nebyl problém postavit mi menší příbytek.

V garsonce to bylo fajn, jenže postupem času tam začínalo být pěkně těsno – nepomáhalo ani pravidelné přistavování (a že jsem to za těch 9 měsíců pěkně vyhnala nahoru!), marná sláva, den ode dne bylo jasné, že budu muset ven. Termín odsunu nakonec stanovili za mně, aniž by mě o tom ale předem informovali! Alespoň na domovní nástěnku to teda mohli dát, vždyť jsem si nestihla ani zabalit… Maminka sice večer předtím říkala něco o tom, že ráno mi přijdou opravit střechu a že už se konečně uvidíme, ale že to bude takový boj, to jsem si ani v nejmenším nemyslela.

Tak si to schválně zkus představit – to si takhle v klidu ležíš v příjemné teplotě, všude tma, služby all inclusive, žádný hluk, no a nejednou tě bez milosti vytáhnou do ostrého světla, zimy, šumu a pořád s tebou něco dělají. A co je nejhorší, máš hlad. Všude kolem navíc slyšíš hlasy, které vůbec nepoznáváš. A tak se ptáš: Kde je máma, kde je táta?

No zkrátím to – tátu jsem viděla už ve tři odpoledne, k mamince mě ale přivezli až v šest večer. Chápeš to? Nejdůležitější osoba v mém životě a oni mi ji ukážou na dvě minuty na operačním sále a pak až v šest! Naštěstí jsem její hlas moc dobře znala, takže když na mě poprvé promluvila, nebylo pochyb, že je to ona. Tak jsme konečně spolu, koukáme na sebe, ona se na mě usmívá a něco říká, no a pak začne dojetím bulet. Já bych nejraději taky začala bulet, protože mezi tím jejím vyprávěním a bulením mi stačila přeležet ručičku, až mi úplně zmodrala, no ale co naplat, dyť ona je samá hadička, ruce má rozpíchané, pořád do ní něco kape… tak jo, já jí to protentokrát prominu.

Ale je to sympaťanda, to se musí nechat. Táta taky vypadá celkem slušně. Tak jo, to by šlo.

A teď už mě nechte spát, musím dohnat tu 14denní ztrátu, když jsem se měla narodit až 17.6. na Adolfa.

 

Zpět